Jaká byla a je moje fotografická cesta?

1982 – Albena, Bulharská lidová republika

Osmdesátky. Zatím ještě hluboká totalita. Povedlo se nám dostat na rodinnou dovolenou do Bulharska. Tehdy asi prvně vědomě do rukou beru fotoaparát. Máme doma sovětský přístroj Villia. Moc toho na něm nastavovat nejde, přesto fotí docela hezky. Možná jsou ale v té době dynamicky pružnější emulze filmů, možná lepší klima, možná menší nároky fotografů i diváků, kteří si fotky prohlížejí.

Ještě pár let poté mi na táboře v Tatrách nikdo nechce věřit, že mám s sebou fotoaparát s barevným filmem. A tak mi přístroj tajně vezmou a podívají se dovnitř. Povedlo se mi zachránit jen asi 2 snímky. Zbytek filmu zničilo světlo.

1987 – S astronomií ke hvězdám

Na druhém stupni ZŠ, celý rozzářený, objevuji během letních prázdnin astronomický kroužek. Nemohu se dočkat startu školního roku – hlavně tedy začátku astro kroužku. Tajuplný svět vesmíru, obří (pro mě) refraktory a reflektory turnovské hvězdárny. Vedoucím kroužku je astro nadšenec, jenž si dokonce sám píše programy do pomalinku se rozšiřující domácí výpočetní techniky, a který hvězdy i fotografuje. Samozřejmě na film. V mých očích borec. Je to úžasná doba objevů.

Na půdě, asi po pradědovi, objevuji starý středoformátový krabicový aparát 6 × 9. Ale není to ono. Přeci jen je mu už asi 100 let, mně v té době 10.

1992 – Zenity, praktiky, třídní fotograf s vlastní temnou komorou

V bazaru foto techniky si z našetřených peněz z brigád pořizuji svoji první kinofilmovou zrcadlovku – sovětský Zenit. Konečně! Následně jich střídám ještě několik. Postupně rozšiřuji výbavu o několik německých Praktik i objektivů Helios a Pentacon. Tehdy začínám více pracovat se clonou a hloubkou ostrosti.

Stává se ze mě třídní portrétní fotograf – fotím snad všechny ze školní třídy, vytvářím tabla. Ale k tomu je potřeba pořádné vybavení, nejlépe i komora.

V panelácích postupně zanikají velké suterénní prádelny, protože občané si pořizují malé pračky do bytů. Paneláková namáčírna prádla je volná. Domlouvám si za čtyři stovky ročně pronájem bývalé namáčírny a zařizuji si svoji první temnou komoru.

Sháním zvětšovák, foto lučebniny, misky na lázně, červené světlo. Teď moje fotografie dostává konečně grády. Trávím v komoře dlouhé hodiny času.

Postupně se mi po knihovnách daří sehnat i staré recepty na míchání fotochemie. Na střední škole u chemikáře často škemrám o chemické látky, abych si mohl fotolučebniny sám namíchat. Naštěstí má pro moji podivnou zálibu docela pochopení. Je rád, že se někdo z jeho studentů o chemii zajímá.

Někdy se mi sloučenina povede, někdy moc ne. Občas náš panelákový balkón zahalují oblaka různě barevného dýmu – to když se snažím namíchat například Hexakyanoželeznatan draselný, neboli Berlínskou modř či sépiové roztoky pro tónování fotografií.

V komoře se rukama ponořuji do misek, začínám objevovat kouzlo exponovaných filmů a fotopapírů měnící se na skutečné viditelné obrázky.

1997 – Vstup do Fotoklubu Safír

V roce 1997 vstupuji do fotografického spolku v Turnově – Fotoklubu Safír. Sice se tam o fotografii nic moc nového nedovídám, u piva se řeší spíš politika, ale občasné společné výpravy na vernisáže výstav či vyhodnocení fotoklubáckých soutěží jsou fajn. Časem se stávám klubovým „manažerem propagace výstav“, mám na starost jejich promo. Ve fotoklubu spravujeme několik výstavních prostor. Není jednoduché je naplnit koukatelnými fotopracemi.

Postupně pořádám i pár expedic po českých krajinách, se členy si vyhlašujeme pravidelné tematické foto měsíce.

1998 – Industrial, doly a lomy i Nagano

Konec devadesátek pojímám jako své foto-industriální období. Potajnu navštěvuji lomy, lezu na těžební věže, tovární komíny, jsem zatčen během ilegální návštěvy povrchových dolů na Mostecku, ochranka mě nahání i u vznikajícího Temelína. Chladicí věže – ráj fotografa industrialisty. Dokumenty z této doby vznikají, myslím, solidní.

Prodávám svoji první velkou zvětšeninu. Těší mě, že se půlmetrová fotka západu slunce za pásovým přepravníkem líbí i někomu jinému a je ochoten za ni zaplatit.

V 98. se začínám věnovat také fotoreporteřině. Fotím v Praze návrat „Zlatých hochů“ z Nagana.

1999 – Pozůstatky po Sovětech

Jelikož pořád řeším problémy s nespolehlivou foto technikou, beru si půjčku a pořizuji první lepší zrcadlovku – Canon EOS 50E, který dokonce umí zaostřovat podle toho, kam se koukám.

Jsem šťastný jako blecha, když mohu nastoupit do zaměstnání, které mě baví. Začínám éru minilabového laboranta. Po pár letech je ze mě vedoucí fotolaboratoře, pak i manažer celého oddělení. Avšak jen do doby, než majitel společnost prodá. S novým vlastníkem si moc nerozumíme, odcházím se věnovat počítačové grafice a tisku.

V té době je v tuzemsku ještě dost pozůstatků po odchodu sovětských vojsk. Dokumentuji pobořené stavby a posovětské stopy na Mimoňsku, Milovicku, Ralsku.

2001 – Cesty po Středomoří

Po mnoha letech zase sedím v letadle a objevuji krásy Středomoří – ostrovy v Jaderském, Jónském i Egejském moři, pevninskou část jižní a jihovýchodní Evropy.

Začátkem nového milénia se věnuji hlavně cestovatelské fotografii. Kromě fotografování také o svých cestách píšu. Někdy v té době se dvakrát neúspěšně snažím dostat na vysokou školu – Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Ale je tam takový nábuch a tolik fotograficky lepších uchazečů než jsem já, že se nedaří. Třeba někdy příště.

2003 – Cesty po severní Africe a první digitál

Vypravuji se do severní Afriky. Projíždím země, prvně navštěvuji solná jezera, africké hory, Saharu, fotím hlavně krajinářské a cestopisné snímky, zatím ještě analogově na film. Aby mi celou práci nezničily letištní rentgeny, vybavuji se speciálním olověným sáčkem, který během cest vždy plním pár desítkami naexponovaných negativů.

V té době také fotografuji nemovitosti pro realitní kancelář. Jenže každodenní běhání s negativy do minilabu, čekání na vyvolání a následné skenování fotek pro další použití je zdržující.

Dostává se mi do rukou první digitální fotoaparát – jeden z digi ultrazoomů značky Olympus s 16MB paměťovou kartou. Stojí balík. Na kartu se ve formátu TIFF vejde jen 1 snímek, v JPG o něco více. Avšak 4 tužkové baterie stejně o moc déle nevydrží. I přes to je to obrovský pokrok. Doba mezi pořízením fotografie a jejím publikováním na internetu se výrazně zkracuje.

2005 – Přecházím na digitální zrcadlovky

Někdy okolo roku 2005 pořizuji svoji první digitální zrcadlovku. S digitálem pracuji sice už pár let, ale digi zrcadlovka, to je něco jiného.

2008 – Divoký fotografický rok, Srí Lanka, hudební festivaly a projekty

Rok 2008 je jedním z mých fotograficky nejakčnějších. Hned v lednu odlétám na měsíční pouť po Srí Lance. Sám, jen s batohem na zádech, procházím kláštery, fotím místa postižená vlnou tsunami i následky 25 let trvající občanské války, která se právě vyhrotila. I přes několik atentátů v okolí se mi daří v pořádku vrátit zpět do vlasti.

A pak už to jede. Celý nabušený a pln energie zakládám několik fotografických projektů, dokumentuji hudební festivaly po celé republice, tvořím pro regionální média, létám v helikoptéře nad Českým rájem, fotím pro hudební magazín Report, až do roku 2012 se stávám fotografem UNICEF a podporuji projekt Dětské panenky.

Během roku sestavuji dvě fotografické výstavy velkoformátových snímků ze Srí Lanky a z hudebního festivalového světa.

V polovině roku odcházím ze zaměstnání na volnou nohu. Měním působiště, přesouvám se na jižní Moravu, do Brna. Zde pár let žiji a působím. Zakládám fotograficko dokumentární zpravodajství brnovinky, přibírám si na pomoc několik fotografů i reportérů.

2009 – Brněnský fotoklub zoom a foto výstava z turné Kryštof

Pobyt v Brně mě inspiruje k založení foto spolku v moravské metropoli. Vzniká fotoklub zoom. Scházíme se nad fotografiemi, navštěvujeme výstavy, tvoříme.

Protože pravidelně fotografuji koncerty kapely Kryštof, společně s kolegyní fotografkou dáváme dohromady putovní výstavu koncertních snímků. Sice doputuje jen do dvou měst, ale zkušenost je to zajímavá.

2010 – Individuální foto kurzy

Od roku 2010 přijímám své první studenty, pomáhám jim zdokonalit se ve fotografii. Dojíždějí za mnou do Brna i ze severní Moravy.

2011 – e-MO, soutěž fotoklubů, přesun do ráje

Abych členy brněnského fotoklubu i sebe více inspiroval k aktivitě, zakládám v roce 2011 digitální soutěž českých a moravských fotoklubů – elektronický mapový okruh e-MO. 1 ročník trochu skřípe, vyhodnocení výsledků se protahuje. Nakonec se ale povede zrealizovat 3 ročníky.

Vysílen městem a tvrdou prací opouštím Moravu, přesunuji se do Českého ráje. Aby mi nechyběla fotografická komunita, zakládám zde fotospolek fotopixla. Scházíme se skoro až do roku 2016. Pak spolek ruším kvůli malému zájmu členů.

2012 – Cesty a evropské fotodokumenty

Podnikám dalších pár cest po Evropě za fotografickou inspirací. Některé snímky využívám i při práci pro své klienty.

2013 – Fotografická badatelna Fotomium

Spojuji se s pár fotografy a zakládám badatelnu Fotomium. Zhruba dva roky se věnujeme různým pokusům, testování techniky, optiky a fotografických procesů.

2014 – Pobaltské duny a cesty po Benátsku

S přáteli vyrážíme na sever Polska, do Trojměstí, na polostrov Hel i do oblasti písečných dun. Słowiński Park Narodowy je fotografických rájem. Doporučuji.

Už několik let přemýšlím nad návštěvou italských Benátek. Dlouho odolávám, davy turistů mě trochu děsí. Ale potom se najednou objeví letenky za pár stovek, a s přítelkyní, taky fotografkou, vyrážíme na první cestu do Benátské laguny. Během následujících let pak ještě mnohokrát. Benátky i celá laguna svojí pestrostí a barvami musí učarovat snad každému.

V Benátkách pro zájemce realizujeme týdenní foto expedici spojenou s fotografováním Benátského karnevalu a ostrovů v laguně.

2015 – Milánské EXPO

V roce 2015 navštěvujeme další fotograficky zajímavou akci – EXPO v Miláně. Je to velký mix kultur, barev, námětů.

2016 – Písečné duny Atlantiku, pomoc Fotocestě, foto kurzy a Piny

Nejen fotograficky jsem si oblíbil vlnky všeho druhu – jezerní, mořské, oceánské i ty pouštní písečné. A tak má naše další expedice za cíl písečné duny na jednom ostrově v Atlantiku.

Přítelkyni Lence trochu pomáhám s portálem Fotocesta.cz. Pořádáme spolu fotografické kurzy v Českém ráji.

Koncem roku 2016 přemýšlím, jakou cestou se dál vydat a jak fotografování i vše okolo něj oddělit od svých dalších aktivit. Kupuji doménu Piny.cz, svou fotografickou i tvůrčí činnost postupně přesouvám sem.

2017 – Piny, Fototrénink, Fotoradna

Od základů buduji web Piny.cz, kde publikuji rady začátečníkům i mírně pokročilým, a také trošku mapuji současnou fotografickou scénu.

Už v únoru 2017 pořádáme první zimní kurzy pro začínající fotografy. I když Český ráj ještě pokrývá sněhová peřina, my už dávno předáváme fotografické základy a své letité zkušenosti novým studentům. Připravujeme další témata kurzů pro pokročilejší, stále se věnuji i bádání a fotím. Od jara 2017 pořádáme fotokurzy v Praze.

Zakládám poradenskou skupinu Fotoradna na Facebooku. Každý se tam může ptát, co jej ve fotografii zajímá.

Co dál?

I když jsem v průběhu svého života sem tam od fotografie občas odskočil i k jiným oborům, nikdy jsem ji neopustil úplně. Co ve fotografii podniknu dál? Uvidíme.

MaK.
Author: MaK.Website: https://piny.cz
Fotograf, lektor & bloger
Fotím od svých pěti – kdysi na filmy, dnes digitálními bez/zrcadlovkami i mobilem – v přírodě i na ulici. O fotografování bloguji, fotografuji na zakázku a pomáhám fotit ostatním.