Nastavení expozice funguje stále stejně.

V předchozím díle seriálu Expozice stručně a jasně jsem psal, že systém měření expozice je ve fotoaparátu pouze jeden. Dnes odhalím, že expozice funguje stále stejně, ať fotíte čímkoliv. Základní pravidla jsou pro všechny fotopřístroje stejná. Čtěte dál 2. část seriálu.

Jak dopadl váš domácí test #1 z předchozího dílu seriálu?

Zdá se vám nastavení expozice složité? Možná vás potěší, že:

2) expozice funguje stejně ve všech expozičních režimech u všech foťáků, se všemi objektivy.

Je jedno, který máte fotoaparát a jaký na něj nasadíte objektiv. Pokud nastavíte stejné expoziční hodnoty a budete fotit stejnou scénu, fotka by měla vypadat stejně.

Expozimetry měří stejně

Všechny měřicí systémy (expozimetry) fotoaparátů by měly být z výroby kalibrované stejně.

Expozimetr světelné podmínky na scéně vyhodnotí a bude ukazovat vždy stejně, ať fotíte starým analogovým přístrojem i moderní digitální zrcadlovkou. Funguje podle ustálených pravidel.

Nějaké odchylky měření expozice napříč jednotlivými značkami a modely fotoaparátů jsou možné a tolerované, ale zpravidla by neměly být větší než 1 EV.

Více o přijatých normách pro funkce clony i fotografické závěrky se dočtete v ISO 516: 1999 Photography – Camera shutters – Timing, případně novější ISO 516: 2013.

Chcete-li mít stejně exponovanou fotku ze dvou různých fotoaparátů, podmínkou je, že fotíte stejnou scénu, máte v obou fotoaparátech stejně velký snímač a fotíte objektivem se stejnou ohniskovou vzdáleností.

Proč je pro shodně exponovanou fotku důležitá i velikost snímače a ohnisková vzdálenost objektivu?

Snímač velikosti full-frame pojme větší část scény než menší snímač typu APS-C. Stejně tak širokoúhlý 28mm objektiv pojme větší část scény než základní 50mm objektiv.

Chcete-li, aby ukazatel expozimetru ukazoval na dvou různých fotoaparátech stejné hodnoty, je potřeba, aby ty fotoaparáty měly stejně velký snímač a objektiv se shodnou ohniskovou vzdáleností – tím docílíte, že bude v hledáčku vidět stejně velká scéna.

Když by totiž objektiv nebo snímač 1. fotoaparátu „zabral“ větší scénu než 2. fotoaparát, mohlo by už v záběru být něco hodně světlého, například slunce. Na to by expozimetr zareagoval a jeho ukazatel by indikoval přeexpozici nebo podexpozici.

Pokud tedy na jednom fotoaparátu se snímačem typu APS-C, s jakýmkoliv nasazeným objektivem o ohniskové vzdálenosti například 50 mm, nastavíte expoziční hodnoty ISO 100, clonu f/8, expoziční čas 1/250 sekundy, bude fotka vypadat úplně stejně, jako když ty samé hodnoty nastavíte na jiném fotoaparátu.

Jestliže tedy kolega vyfotil jedním fotoaparátem stejnou scénu jako vy a jeho fotka je v pořádku, a vám se při nastavení stejných expozičních hodnot na druhém fotoaparátu nedaří docílit shodného výsledku, je něco špatně. Možná fotíte v poloautomatickém režimu a máte nastavenou korekci expozice.

Světelnost objektivu nehraje roli

Občas zaznamenávám dotazy, zda bude fotka pořízená světelnějším objektivem celkově světlejší. Co myslíte?

Světelnost objektivu označuje, laicky řečeno, nejmenší možné clonové číslo, které můžete na svém objektivu nastavit.

Světelnost nemá žádný vliv na to, zda bude do fotoaparátu proudit celkově více světla. Takže když kolega se svým objektivem o světelnosti f/2,8 bude fotit například s nastavenou clonou f/11, a vy na svém fotoaparátu s objektivem o světelnosti f/5,6 nastavíte taky clonu f/11 (a také stejnou citlivost ISO i expoziční čas), fotky z obou přístrojů budou exponované stejně.

Avšak když kolega nastaví clonu f/2,8, jeho fotka už bude světlejší, protože vy takovou clonu na svém objektivu se světelností f/5,6 nastavit nemůžete. „Světlost“ fotky můžete dorovnat jedině změnou citlivosti ISO na nižší hodnotu, anebo delším expozičním časem.

Domácí test #2

Máte zoomovací objektiv, případně více „pevných“ objektivů? Pokud ano:

1) Nastavte na objektivu například ohniskovou vzdálenost 70 mm.

2) Zvolte na fotoaparátu manuální režim expozice M. Vyberte si místo, kde je ve spodní části zeleň, anebo ulice města a v horní části obloha. Zkomponujte scénu, aby na ní byla hlavně zeleň nebo ulice ve spodní části. To bude hlavním motivem snímku.

3) Nastavte expozici, tak aby byl ukazatel stupnice expozimetru v hledáčku uprostřed. Jak to udělat? Nastavte citlivost ISO 100, otočným ovladačem zvolte expoziční čas třeba 1/125 s. Druhým otočným ovladačem (kolečkem) měňte clonu, až se ukazatel expozimetru v hledáčku dostane doprostřed stupnice.

Pokud druhý otočný ovladač pro změnu clony na svém fotoaparátu nemáte, zmáčkněte a držte tlačítko [+/-] a otáčejte tím prvním otočným ovladačem (kolečkem). Mělo by to fungovat.

Je-li slunný den s polojasnou modrou oblohou, mohly by být vyhovující expoziční hodnoty ISO 100, expoziční čas 1/125 s, clona přibližně f/5,6.

Zmáčkněte spoušť, vyfoťte. Vypadá hlavní motiv na fotce dobře?

4) Teď odzoomujte třeba na ohniskovou vzdálenost 35 mm, aby toho bylo v hledáčku vidět více – větší část scény. Expoziční hodnoty nechte nastavené stejně jako předtím. Zkomponujte scénu, aby na ní byla vidět kromě zeleně nebo ulice v dolní části i obloha v horní části.

Expozimetr bude zřejmě indikovat přeexpozici, jeho ukazatel bude na stupnici v plusu. Možná bude ukazatel expozimetru úplně mimo stupnici. To nevadí. Vyfoťte.

5) Porovnejte oba snímky. Zeleň, případně ulice na spodní části snímku, by měla vypadat na fotografiích tonálně stejně. Na druhé fotce bude obloha sice přesvětlená, ale to je v pořádku. Spodní část – váš hlavní motiv – vypadá stále stejně dobře. A o to jde.

Co to znamená?

Když budete fotit v manuálním režimu M a nastavíte si expoziční hodnoty podle svého hlavního objektu nebo motivu, v našem případě podle zeleně ve spodní části, je jedno, jak potom změníte expozici, zazoomujete, odzoomujete, anebo jestli si vyměníte objektiv. Hlavní objekt na scéně – zeleň ve spodní části – bude na fotce vypadat pořád dobře.

Místo zeleně nebo ulice můžete zkusit vyfotografovat přítelkyni, kamaráda. Budete-li fotit v manuálním expozičním režimu M a nastavíte si expoziční hodnoty podle obličeje své modelky / modela, je pak jedno, jak scénu zkomponujete nebo jaký použijete objektiv.

Tohle je velká výhoda fotografování v manuálním režimu M. Co si nastavíte, to máte. Expozice vám nikam „neujede“.

Dynamický rozsah snímačů se může lišit

Hlavní objekt na scéně, třeba portrétovaná modelka, by měla při nastavení stejných expozičních hodnot na fotografii z různých fotoaparátů vypadat tonálně stejně. Ale například obloha už může vypadat jinak.

Různé fotografické přístroje totiž mívají odlišný dynamický rozsah snímače. Na jednom fotoaparátu může být obloha světle modrá, na druhém foťáku úplně bílá až přesvětlená. Více o dynamickém rozsahu popíšu v některém z dalších dílů seriálu.

Pamatujte: expozice funguje vždy stejně

Když nastavíte správné expoziční hodnoty podle hlavního objektu na scéně, je jedno, jakým fotoaparátem fotíte a v jakém expozičním režimu. Je fuk, jaký na něm máte nasazený objektiv.

Příště prozradím, jak si můžete expozici nastavit i „podle oka“ a pak ji třeba jen rychle doladit. Čtěte dál seriál Expozice stručně a jasně.

Mezitím se mrkněte také na Fotoradu #37 – Souboj foto režimů: Priorita clony versus Manuální režim – Který je lepší?